Duben 2007

23.4.o7 - 29.4.o7

30. dubna 2007 v 21:00 | ©Baltska |  Sčítání lidu
Navstevnost za minuly tyden (23.4.2007 - 29.4.2007) je:
Pondeli: 401 smajlík
Utery: 388
Streda: 217
Ctvrtek: 229
Patek: 206 smajlík
Sobota: 387
Nedele: 395

Celkem: 2223

It´s a party

29. dubna 2007 v 21:38 | ©Baltska |  MuSiC♫
jaxe libi?
(dobre se na ni tancuje×P×D×))

Blesk☼vka 155 K☼NEC!

29. dubna 2007 v 13:21 | ©Baltska |  Bleskové soutěže
• jak se máš?
• co plánuješ na 1.máje?
• máš zítra volno, nebo deš do školy?
pište×)

Blesk☼vka 154 K☼NEC!

28. dubna 2007 v 22:38 | ©Baltska |  Bleskové soutěže
• jak se máš?
• jak se ti líbí můj blog?
• mám něco změnit?
• chodíš s někým/líbí se ti někdo?
• co plánuješ na 1.máje?
• pokud by se ti chtelo, hlásni pro mě pls •TaDy•

pisteee vyhrava kazdy♥

Emo5

28. dubna 2007 v 14:16 | ©Baltska |  Stáj Obrázků

Emo4

28. dubna 2007 v 14:10 | ©Baltska |  Stáj Obrázků

Blesk☼vka 153 K☼NEC!

28. dubna 2007 v 13:44 | ©Baltska |  Bleskové soutěže
• jak se ti líbí můj blog?
• máš svůj?
• jak často přidáváš články? kolik ti na něj chodí lidí? píšou komentáře?
• jak se máš poslední dobou? je krásně, svítí sluníčko,...×)
• chodíš s někým? jak dlouho? jak vám to spolu klape?
vyhrává každý×) tak honem×)


myself...

27. dubna 2007 v 20:53 | ©Baltska |  Po stopách života
tak v první řadě bych se chtěla omluvit, že poslední dobou už se o blog nestarám jako dřív, ale stále žije, takže budu ráda, když to nezahodíte a budete chodit pořád dál. je mi celkem líto, že o strašně moc ubyla návštěvnost, byly časy, kdy býval denní rekord přes 6oolidí, teď jsem ráda, když vás sem přijde přes 1oo.. je mi to líto, ale beru to.. vím, že někteří si teď řeknou, "co ta holka chce, návštěvnost má dobrou" ale prostě mě mrzí, že to tak radikálně kleslo.
potom je mi ještě víc líto a to mě opravdu hodně štve, že vůbec nepíšete komentáře. prosím prosím, moc, moc, moc. co vám to udělá, když se pozastavíte u nějakého článku a napíšete mi tam koment? já když natrefím na nějaký blog, tak komentář napíšu, aspoň jeden, protože vím, jaké to je, když se snažíte a nikdo vám to neocení×(
potom bych taky chtěla napsat, nebojte, blog rušit nebudu, že poslední dobou mám strašně moc jiných problémů a zájmů, blog teda taky, ale koho baví , když je venku tak krásně sedět u pc? mě teda ee×( ani trošku, takže místo času stráveného čuměním do bedny, radši budu na zahradě, nebo půjdu ven s kámojdama a tak.. a kvůli tomu tady taky dneska píšu×)
dneska byl uplně super den, celkem krátká škola, doma jsem byla po třetí, ptž měl vlak zpoždění, sešla jsem se s kámoškama, s lusynkou v kině to bylo sjuuupr a pak s aninkou venku uplně best. tam musíme chodit častěji, tam je to uplně strašně moc krásné×) Bratislavák 4ever×P×D
tak pls choďte dál a pište komentáře♥
Baltska ♥

Step Up V.

27. dubna 2007 v 18:52 | ©Baltska |  Hudební Clipy

Step Up IV.

27. dubna 2007 v 18:49 | ©Baltska |  Hudební Clipy

Step Up III.

27. dubna 2007 v 18:44 | ©Baltska |  Hudební Clipy

Step Up II.

27. dubna 2007 v 18:43 | ©Baltska |  Hudební Clipy

Step Up

27. dubna 2007 v 18:38 | ©Baltska |  Hudební Clipy

design pro emogirl

26. dubna 2007 v 20:34 | ©Baltska |  For U

22. prosince III.

26. dubna 2007 v 20:22 | ©Baltska |  22. Prosince
Se zatajeným dechem otvírá hlavní dveře a vchází. Nevěděla, kam má jít, ale hned se jí ujmula sestra a zavedla ji před pokoj. Stála před zavřenými dveřmi, přemýšlela, má? nemá? Rozhodla se zaklepat. S bušícím srdcem očekávala, co se stane v příštích vteřinách. Uslyšela kroky za dveřmi, otevřel nějaký starší, sympatický pán, který se představil jako Lukášův otec. "Pojď dál!" povídá. Vchází do světlého bílého pokoje s jednou postelí, kde leží spící Lukáš. "Co se teda vlastně stalo?" ptá se zmateně. Otec si vzdychne a povídá "vyjel ve středu odpoledne s tím, že jde za tebou, Vyptal jsem si adresu, neměl jsem z toho dobrý pocit. Už byl skoro u vás, nestalo se to daleko, ale nejspíš přehlídl červenou, i když to mi taky není jasné, on si při jízdě dával vždycky pozor. Srazilo ho protijedoucí auto, motorka je úplně na kusy.. Řidič byl naštěstí hodný, zavolal okamžitě záchranku, od té doby leží tady. Probral se teprve před dvěma dny, zatím se jeho stav nezhoršil, je celkem v pořádku, snad, akorát si toho moc nepamatuje. jediné, co za celou dobu řekl bylo pořád "Natálka, jak se má Natálka,..." Usnul chvíli před tím, než jsi přišla." a mlčel.
Podívala se na spícího Lukáše. Vypadal naprosto úžasně, vůbec na něm nebylo nic znát. Ve spánku vypadal tak klidně a bezstarostně....
"Musím na chvíli odejít," povídá, "počkej tu s ním, prosímtě, než se vrátím. Kdyby se cokoli dělo, volej sestru!"
"Ano, dobře, děkuji" a zabouchly se za ním dveře.
Přistoupila blíže k posteli, sedla si na židli, chytla ho za ruku a rozbrečela se. Vůbec nechápala, jak se to mohlo stát. Doufala, že bude co nejdřív v pořádku, že mu nic nezjistí.
Byla hodně smutná, ale pořád jí u srdce hřála ta krásná věta "Kde je moje Natálka?" "Moje Natálka"... to zní tak krásně.. proběhla jí hlavou vzpomínka na jejich první setkání, bylo to v zimě na lyžáku. Oba dva byli se školou, bydleli sice ve stejném hotelu, ale program měli naprosto odlišný. Jak dlouho se potulovala po chodbách , jenom aby ho zase spatřila. Sblížili se po několika dnech na svahu. Pamatuje si na tu první větu, co spolu promluvili, když spolu jeli lanovkou nahoru na kopec. "Ahoj já jsem Lukáš, a ty?" dívala se na něj jako opařená, po chvíli vykoktala "Na...na...na..Natálie." Krásně se na ni tenkrát usmál.
Seděla tam, poslouchala pravidelné pípání přístrojů kolem něj, tiché kroky na chodbě. Neměla ráda nemocnice. Všechno tu bylo takové tiché, mrtvé, studené,.... neměla z toho dobrý pocit. Chvílemi cítila,
jako kdyby ji Lukášova ruka stiskla, poprvé sebou škubla, potom už ale byla v klidu. Věděla, že tohle se děje ve spánku, znala to od svého mladšího bráchy.
Hrozně si přála, aby se probudil, ale zároveň z toho měla strašný strach. Absolutně nevnímala okolní svět.
Když se škubání začalo stupňovat, přemýšlela, jestli ho nemá vzbudit, ale nakonec to za ni vyřešil sám. Pomalu a váhavě otevřel oči, jakmile ji spatřil, dal se do pláče.
Opatrně ho obejmula, hladila ho po tváři, utírala mu slzy....
Chtěla tam s ním zůstat co nejdéle, ale v příštích vteřinách se otevřely dveře a vchází jeho otec s nějakým doktorem. "Už se probral? To je dobře, zrovna se jdu na něj podívat." a přichází blíž k posteli. "Slečno, omlouvám se, ale bylo by lepší, kdyby jste už šla. Můžete se tu kdykoli stavit, ale teď mu budeme muset udělat pár vyšetření." říká. "Ano, děkuji, naschledanou." odpovídá a míří směrem ke dveřím. "Počkej na mě, prosím, chvíli." říká Lukášův otec. Zamyšleně vyjde ven z pokoje a usadí se na lavičče.

design pro Haňuli

26. dubna 2007 v 20:11 | ©Baltska |  For U

design pro kikusku

26. dubna 2007 v 19:40 | ©Baltska |  For U

design pro Xenusku

26. dubna 2007 v 19:39 | ©Baltska |  For U

design 13

26. dubna 2007 v 19:36 | ©Baltska |  Kabátky blogu
tento se mi libi moooooc×)

22. prosince II.

25. dubna 2007 v 21:37 | ©Baltska |  22. Prosince
Vážená slečno, blablabla. Tady tyhle údaje akorát přelétla pohledem. Vytáhla z obálky ještě další papír, ručně psaný, ale takové písmo nikdy neviděla, tak se rychle pustila do čtení.
• • • •
Ahoj Naty,
promiň, že píšu tak pozdě, ale dřív to nebylo možné. Lukáš utrpěl při cestě za tebou dopravní nehodu, srazilo ho auto. probral se až teprve včera, jediné, na co se pořád ptal a co ho zajímalo, jakmile se probudil bylo jeho Natálka. Mimo tohle si moc věcí nepamatuje, ale doktoři říkají, že se mu paměť vrátí, tak uvidíme. Co všechno mu je se začalo zjišťovat až se probral, ale nevypadá to s ním moc dobře. musela jsem ti ale napsat. Pokud by jsi byla tak hodná a přišla jsi se za ním podívat, udělalo by mu to obrovskou radost a moc by jsi mu tím pomohla. Návštěvy nám nechtěli povolit, ale pro tebe jsem to ukecal. Můžeš přijít celkem kdykoli, ale radši dej dopředu vědět.
S pozdravem, Lukášův otec.
• • • •
Zběžně se podívala na hodinky, ještě nebylo tak pozdě. Zajde tam hned. Během dopisu se rozbrečela, jako malá holka. Bylo jí to tak strasně moc líto! A to ho podezdřívala, že se na ni vykašlal.. Oblékla se, na stole nechala vzkaz, kam jde a vyběhla z domu. Dopis si vzala s sebou. Cestou tramvají si ještě několikrát dopis přečetla a neustále se zastavovala nad částí Jakmile se probudil, hned se ptal, kde je jeho Natálka? Vůbec nevnímala, kam jde. Automaticky přesedala z tramvaje na tramvaj až stanula úřed budovou nemocnice.